Odešel náš kamarád Erazim Kohák

Odešel náš kamarád Erazim Kohák

Jeho jméno znala celá republika. Jeho knihy vycházely i za oceánem. Profesor Erazim Kohák dlouhá léta patřil mezi aktivní členy sociální demokracie na Praze 4. Často se objevoval na politických a společenských akcích, neúnavně se zapojoval do debat a v roce 2004 kandidoval i do Senátu, přičemž se probojoval do druhého kola. V jeho pohledu na svět se kromě touhy po sociální spravedlnosti objevoval i důraz na ekologická témata nebo kritiku konzumní společnosti. Opakovaně se hlásil k odkazu první republiky. Do povědomí české veřejnosti se dostal i kritikou americké zahraniční politiky v období prezidentství George Bushe ml. V říjnu 2013 byl u příležitosti státního svátku oceněn Řádem T. G. Masaryka.

V sobotu 8. února 2020 nás navždy opustil ve věku 86 let. Zpráva o jeho skonu nás hluboce zasáhla, byť nebyla zcela překvapivá. Erazim se v posledních letech stáhl do soukromí. Poslední velkou ranou pro něj jistě bylo úmrtí jeho manželky Dorothy loni na jaře. Až do konce svého života ale zůstal přesvědčeným sociálním demokratem. A my jsme byli hrdí na to, že je jedním z nás. Děkujeme za chvíle, které jsme s ním mohli strávit. Na svého kamaráda Erazima Koháka nezapomeneme!

 

M. Pícl: Babišova jízda vlakem bez jízdenky

M. Pícl: Babišova jízda vlakem bez jízdenky

Hnutí ANO dlouhodobě usiluje o levicové voliče. V honbě za nimi opisuje sociálnědemokratický program. Má to ale háček, program nečte celý.

Je tomu zhruba čtrnáct dní, kdy přišla vláda Andreje Babiše v demisi s nápadem od června radikálně změnit jízdné vlakem a autobusem. Studenti do 26 let i senioři nad 65 let budou moci nově jezdit se slevou až 75 procent. Předvolební programová priorita ČSSD plněná konkurenčním hnutím ANO by měla letos stát zhruba 3,26 miliardy korun. Vláda (stále v demisi!) je chce pro letošek krýt z rozpočtové rezervy. Příští rok financování zatím neřeší, přestože by se náklady na zlevněné jízdné měly vyšplhat téměř na 6 miliard korun.

Cestování veřejnou dopravou má být bezpečné, pohodlné, a především dostupné. Proto je zavedení slevy pro tyto skupiny obyvatel, jež často doplácejí na to, že v jejich obci není škola, školka či nemocnice, principiálně správně. Je ale krajně nezodpovědné plnit předvolební sliby rozpouštěním státní rozpočtové rezervy už v prvním měsíci roku. Po jeho zbytek se tak můžeme obávat například neočekávaných přírodních katastrof, pro které jsou tyto prostředky primárně alokovány. A to rozpočet na letošní rok předložila ke schválení sněmovně ta stejná vláda.

Po vlně kritiky přišel předseda vlády v demisi s návrhem, že bude případný výpadek rozpočtu krýt z takzvaných nespotřebovaných výdajů státu. To jsou peníze, které ministerstva nedokázala v průběhu předchozích let utratit. V souvislosti s tímto návrhem však vyvstává otázka, zda si předseda vlády (a bývalý ministr financí) dělá z občanů legraci, anebo navrhovanému kroku jen nerozumí. Žádný takový balík volných peněz neexistuje! A už vůbec ne 170 miliard korun, jak nakonec svůj odhad disponibilních prostředků zveličil.

Nároky nespotřebovaných výdajů jsou prostředky, které ministerstva nevyčerpají v daném rozpočtovém roce, a tuto hypotetickou úsporu si pouze účetně převedou do následujícího roku. Částka je však pouze účetním číslem na papíře a není nijak finančně kryta. Reálně tedy neexistuje. Pokud by ji chtěl daný resort v budoucnu využít, musí pro ni ministerstvo financí zajistit dodatečné krytí, tedy například vydat státní dluhopisy, čímž se logicky zvýší i zadlužení státu.

S postupným zapojováním nakumulovaných nespotřebovaných nároků počítala už Sobotkova vláda při sestavování rozpočtu na rok 2018. Ministerstva proto dala k dispozici zhruba 40 miliard korun, které uspořila a o které jim byly při sestavování letošního rozpočtu sníženy příjmy. Pokud tedy byly historicky nějaké volné a použitelné finanční prostředky z minulých let, resorty s jejich zapojením letos počítaly. Vláda v demisi je o ně ve jménu předvolebních slibů bude těžko opět připravovat.

Situace ovšem nemusí být patová. Pokud si premiér v demisi neví rady, kde na nové výdaje státu vzít, nápady může opět najít v jemu již tak známém programu ČSSD. Na všechny své sliby totiž tahle strana počítala získat dodatečné finanční prostředky. Ano, i na jízdné pro studenty a seniory.

Řízení státu neznamená jen vydávat, ale především zajišťovat dostatečné příjmy na jeho fungování. Svoji pozornost by tedy stát mohl soustředit na každoročně odcházející dividendy, které jsou ve velkém vypláceny do zahraničí. V roce 2017 šlo dokonce až o 270 miliard korun, které odtekly ze země nenávratně pryč. Průvodcem by mu v tom mohla být i vládní studie, která již v roce 2016 odhalila, že míra odlivu výnosů z České republiky je dlouhodobě přinejmenším dvakrát vyšší, než by mělo odpovídat ekonomickým předpokladům země.

Pokud tedy bude chtít premiér v demisi dál plnit program sociální demokracie, je to jenom dobře. Jen mu musí někdo dotisknout i zbylé stránky. Tam najde návod, jak vlaky a vše ostatní financovat. Aby ten náš „skvělý hospodář” nakonec nepřišel zkrátka a nestáhl nás všechny s sebou.

Ing. Michal Pícl, místopředseda OVV ČSSD Praha 4

Zdroj: Deník Referendum, 12. dubna 2018

M. Pícl: Legitimní požadavky odborů

M. Pícl: Legitimní požadavky odborů

Snížení časového fondu práce, minimální mzda 13.700 Kč – české odbory přišly před několika dny s novými požadavky do diskuze o zrychlení mzdové a pracovní konvergence se Západem.

Minimální mzda by měla pracující pohodlně udržet nad hranicí chudoby, spolu s tím pak také motivovat nepracující k hledání zaměstnání či snaze o zlepšení vlastní kvalifikace. Minulá vláda premiéra Sobotky si toto velmi dobře uvědomovala a s požadavky na její zvýšení neměla větší problém. Posledním zvýšením se dokonce přiblížila dlouho nedosažitelné hranici čtyřiceti procent průměrné mzdy.

Ač se dnes minimální mzda týká zhruba 130 tisíc českých pracujících, její pravidelné zvyšování vytváří podmínky pro větší tlak k postupnému přiblížení průměrných výdělků k úrovni odměňování ve vyspělých zemích. Stále ale máme co dohánět!

Odbory se se zaměstnavateli přou o to, jestli je konec levné práce podmínkou či překážkou konce levné ekonomiky. Jestli rozvoj ekonomiky brzdí spíše vyšší požadavky zaměstnanců pracujících na hranici chudoby, nebo zásahy do odměňování zaměstnance zaměstnavatelem od růstu minimální mzdy přes odvodové a daňové povinnosti po růst významu kolektivního vyjednávání.

Očividně se nikam nepohneme, pokud nedojde ke kompletní změně současného ekonomického modelu České republiky, který nikdy nestavěl na motivaci k modernizaci a inovacím na jedné straně a investování do vzdělání a dovednostem na straně druhé. Nynějšímu zvyšování mezd to však nebrání, protože prostor tu stále zůstává.

Podle nejnovějších analýz je česká produktivita práce na sedmasedmdesáti procentech té německé. Mzdově ale dostávají naši zaměstnanci jen třicet procent mzdy těch německých. Jestli chceme tlačit na mzdy „zdola”, minimálním mzda je účinným nástrojem, jak alespoň trochu pomoci dorovnat mzdu s produktivitou.

Otázkou zůstává, jak se k požadavku o navýšení minimální mzdy postaví současná vláda. Ta je nyní vedena mužem, jenž je – prostřednictvím svěřenského fondu – jedním z největších zaměstnavatelů v zemi, a který se nestydí ve velkém využívat odměňování svých zaměstnanců na úrovni minimální mzdy.

Koneckonců ještě dnes si můžeme vzpomenout na poslední vládní jednání o jejím zvýšení, kde se jeden ze zástupců dnes již samostatně vládnoucího hnutí neostýchal vládě navrhnout hlasování o navýšení minimální mzdy pro rok 2018 o rovných nula korun. A tak to může klidně vypadat i příště.

Údajně vysoké odvody

V české debatě pak odpůrci rychlejšího zvyšování mezd podvodně volají po snížení údajně vysokých nákladů práce. Mícháním pojmů s dojmy netrefují příčinu nízkých mezd, špatně pracují se samotným indikátorem pracovních nákladů a za tím vším skrývají ohrožení dostupnosti veřejných služeb.

Náklady práce jsou vždy tvořeny několika složkami. Odborně je lze rozdělit na přímé, patří sem náklady na mzdy a platy, a nepřímé náklady, sem patří náklady na sociální požitky, sociální výdaje, personální náklady, daně a dotace. Vždy ale za zaměstnance tvoří komplexní částku, která se ve výsledku nikterak nerozděluje a zaměstnavatel ji jednoduše platí celou.

Statisticky se umisťujeme s celkovými průměrnými hodinovými náklady práce na osmé nejnižší příčce v Evropě! Žádný přepych.

Nepromyšlené snížení odvodové části bez udání náhradního zdroje navíc ohrožuje budoucí možnost přístupu zaměstnance ke kvalitním veřejným službám, které se mimo jiné odrážejí i na kvalitě jeho života. A to by přeci nemělo být cílem nikoho. Ani zaměstnavatelů, kteří si na jejich výši stěžují nejvíce.

Kratší pracovní doba

Dalším odborářským požadavkem je nižší fond pracovní doby. Ten dosavadní se historicky poprvé snižoval před šedesáti lety. Druhá úprava proběhla v roce 1965 a poslední změna zákoníku práce týkající se například posílení flexibility zaměstnanců v zaměstnání souvisela s naším vstupem do Evropské unie. Po takové době bychom se tedy mohli jednoznačně v našich emancipačních snahách posunout opět o kus dále.

Že toto téma nesmí být ve 21. století tabu, to nám nakonec nedávno ukázali němečtí odboráři. Ve společnosti IG Metall dosáhli po sérii výstražných stávek výrazného zvýšení mezd a zároveň i snížení pracovní doby.

Největší česká odborová konfederace v návaznosti na své německé protějšky také začala tlačit na snížení fondu pracovní doby. Stranou bychom měli nechat výmluvy, že v produktivitě práce nejsme ještě na té „správné úrovni”. To jsme se za dvacet, šedesát, či sto let v produktivitě práce vážně nikam neposunuli?

V této debatě musí být pozornost věnována ale i jinému důležitému aspektu. Fenoménu doprovázející digitalizace dneška, a to je právo na nedostupnost v době, kdy zaměstnanec odejde z práce.

Už v roce 1918 byl součástí zákona o osmihodinové pracovní době výslovný zákaz pro zaměstnavatele vydávat zaměstnanci, který pracuje v jeho závodě, práci domů za tím účelem, aby se prodlužovala pracovní doba daná zákonem.

Díky dostupným technologiím jsou však dnes zaměstnanci doslova přikováni k mobilním telefonům, aby náhodou nepropásli pokyny nadřízených v jakoukoliv denní či noční hodinu. Zaměstnavatelé si díky tomu lehce zvykli vymáhat po zaměstnancích splnění úkolů zadaných i mimo standardní pracovní dobu. Zákonem stanovený oficiální konec pracovní doby tak bohužel nestaví hranice mezi práci a náš volný čas.

Pokud se tedy odboráři rozhodli bojovat za snižování pracovního fondu, neměli by zapomenout na obranu pevných hranic mezi prací a volným časem. Po jejím definitivním zbourání bude totiž volný čas pouhou lovnou zvěří. Odboráři tyto boje v minulosti vyhrávali, tak snad vyhrají i dnes.

Ing. Michal Pícl, místopředseda OVV ČSSD Praha 4

Zdroj: Deník Referendum, 3. dubna 2018 

Postřehy ze zastupitelstva

Postřehy ze zastupitelstva

  1. Zastupitelé zrušili drtivou většinou hlasů výbor pro energetické úspory. K tomu kroku vyzývala opozice včetně ČSSD již dva roky (výbor vznikl v září 2015). Tímto automaticky zanikl výkon uvolněného (tj. na plný úvazek placeného) předsedy výboru. Tuto funkci od listopadu 2015 vykonával zastupitel Ivo Vaněk (STAN, původně zvolen za ANO), který se několik let vydával za honorárního konzula Sultanátu Omán. Předseda klubu ČSSD Petr Horálek podal během jednání návrh, podle kterého měl být výbor zrušen “z důvodu nulového přínosu pro rozvoj městské části po celou dobu své existence”. Pro takto formulované usnesení ale zvedla ruku jen opozice. Nakonec prošlo stručné usnesení o zrušení výboru. Provoz výboru přišel daňové poplatníky odhadem na 1.5 až 2 miliony Kč.
  2. Sociální demokracie navrhla jako samostatný bod programu Informaci o vývoji developerského projektu Rezidenční park KAVČÍ HORY. Jedná se o největší developerský projekt na území městské části, kdy má u parku Na Pankráci vzniknout pět téměř 70 metrů vysokých obytných domů. O novém vývoji jednala mimo jiné v pondělí 6. 11. komise pro územní rozvoj. Bohužel koalice většinou hlasů nedovolila, aby bod prošel. Veřejnost se aspoň tomuto tématu věnovala v rámci interpelací.
  3. Nemalá část doby zastupitelstva byla věnována situaci v Branickém divadle, a to navzdory skutečnosti, že koalice nedovolila, aby se jednalo o samostatný bod programu. Zastupitelka ČSSD Dominika Krejčová se v rámci interpelací zajímala, kolik představení bylo letos zrušeno. Předseda klubu Petr Horálek chtěl vědět, proč nebyl na kontrolní výbor k tomuto bodu pozván ředitel divadla Václav Čížkovský. Předsedkyně kontrolního výboru odpověděla, že každý má sledovat vyvěšený program komisí a výborů na internetu. Opoziční zastupitelé také připomněli, že nájemce divadla byl vybrán pouze radou, a to až na třetí pokus a bez zapojení kulturní komise. K tématu se vyjádřila i veřejnost v interpelacích.
  4. V rámci interpelací občanů vystoupil i člen ČSSD Michal Pícl, který se zeptal pana starosty, kdy budou v Podolí konečně zavedeny zóny placeného stání. Pan starosta Petr Štěpánek bohužel reagoval velmi popudlivě a místo konkrétní odpovědi drze prohlásil, že se fakticky jedná o interpelaci náměstka primátorky Petra Dolínka. Podle něj již radnice Prahy 4 vše odsouhlasila. Starosta odhadl zavedení zón na polovinu roku 2018 bez bližších podrobností. Ještě nedávno přitom uváděl začátek příštího roku (i to byl ale několikrát posunutý termín).
  5. Zastupitel ČSSD Karel Šplíchal požádal o výpis odměn ze společností 4-Majetková a 4-Energetická. Současně se zeptal pana starosty, zda je pravda, že spolupracuje s bývalým starostou Pavlem Horálkem (ex-ODS). Starosta Štěpánek odpověděl záporně.
  6. Předseda klubu ČSSD Petr Horálek interpeloval pana starostu Štěpánka, proč mají jednotlivé kluby různý prostor v rubrice Názory v (radnicí vydávaném) časopisu Tučňák. Chtěl vědět, kdo rozhodl, že tři ze čtyř názorových příspěvků musí být z koalice a jen jeden z opozice. Dále uvedl, že díky tomu například klub TOP 09 (10 zastupitelů) má v rubrice poloviční prostor proti klubu Čtyřka (2 zastupitelé). Upozornil, že redakční rada Tučňáka má pouze poradní hlas a o obsahu časopisu fakticky nerozhoduje. Kritizoval rovněž zrušení rubriky Anketa (opět bez rozhodnutí redakční radou), kterou v minulém funkčním období prosadila ČSSD.
  7. Program zastupitelstva předložený radou byl rekordně malý (pouhých osm bodů s minimem podbodů). Je to další důkaz, že vládnoucí koalice má stále menší sílu na řešení závažných problémů městské části