V. Valenta: Radikální potřeby

V. Valenta: Radikální potřeby

Profesor Václav Bělohradský v souvislosti s hořící Amazonií aplikuje nový pojem převzatý od Agnes Hellerové: „radikální potřeby“. Rozumí se tím statky, které jsou nutné pro přežití lidstva. K nim patří vzduch (ovzduší, atmosféra, troposféra), voda (mořská i vnitrozemská, povrchová i podzemní) a pochopitelně půda a její lesy či pralesy, tedy základní složky životního prostředí, to všechno vztažené a posuzované z hlediska potřeb člověka a jeho přežití jako druhu.

Vývoj člověka přivodil civilizaci, její rozvoj se všemi pozitivními a zároveň negativními zpětnými  důsledky. Zatímco na jedné straně výdobytky civilizace lidem (některým, někde) život usnadňují, na druhé straně  neřešené dopady civilizačních odpadů a zásahů do krajiny a přírody podrývají její základy  ba dokonce ohrožují její existenci, až samotnou udržitelnost života.  A to nejen člověka.

Děsivé družicové noční snímky hořících pralesů na území pěti a půl milionů km2Brazílie (na rozloze srovnatelnou s Evropskou unií) revokovaly mnoho neřešených a nevyřešených otázek. Komu vlastně patří deštné pralesy, jejichž funkce ovlivňuje klima celé planety? Nebo-li kdo má právo je ničit ve jménu soukromovlastnického práva pro maximalizaci zisku a/nebo kdo je povinen je chránit a zachovat jako jedinečné a nenahraditelné ekosystémy ve jménu  udržitelnosti podmínek života na planetě Zemi?

Krajně pravicový prezident Jair Bolsonaro otevřel Amazonii developerům a kapitálu.Bolsonaro prohlásil, že zpřístupní chráněná pralesní území komerčnímu využití, protože překáží ekonomickému růstu Brazílie.Za půl roku, kdy  Bolsonaro nastoupil do funkce (1. ledna 2019 – 24.července 2019) bylo podle kvalifikovaných  odhadů vykáceno 4200 kilometrů čtverečních (= cca rozloha Pardubického kraje¨).

Podle Národního institutu pro vesmírný výzkum (INPE), který od 70. let minulého století odlesňování Amazonie mapuje snímkováním Země z družic, pralesa v posledních měsících rekordně ubývá. Míra odlesňování podle nejnovějších vládních dat přesáhla velikost tří fotbalových hřišť za jednu minutu, zveřejnil The Guardian. Jen v květnu 2019 bylo podle INPE vykáceno území o velikosti New Yorku, tedy zhruba 739 kilometrů čtverečních (= cca rozloha okresu Kolín).Během  května letošního roku (2019)  bylo vykáceno  o 34 procent více plochy pralesa než vloni. V červnu tohoto roku (2019) bylo vykáceno dokonce o 88 procent více pralesní plochy ve srovnání s červnem 2018.

Noční družicové snímky hořící Amazonie jsou otřesné. Jsou opodstatněná  podezření, že velkoplošné požáry jsou zakládány z mnoha důvodů úmyslně.  Také s jejich hašením se očividně otálí.Za sedm měsíců  vlády prezidenta Jaira Bolsonara  jeho plán likvidace pralesů ve jménu podpory  rozvoje a růstu HDP mu vychází, uvádí The New York Times.

Jako globální problém zazněla otázka požáru amazonských pralesů dosud nevídaného rozsahu dokonce na konferenci G7 v Biaritzu. Prezident Macron nabídnul brazilskému prezidentovi  příspěvek 22 milionů US dolarů  na zintenzivnění hašení. Byl až zpupně odmítnut s tím, že cokoliv se děje v Amazónii,  je to výhradně věcí suverénní Brazílie. Bolsonaro podezřívá západní velmoci z koloniálních choutek a zastává nacionální postoj jako Donald Trump. U něj analog hesla „America first“ vyzní jako „Brasilia primeiro“. Ale přehlíží, že kapitálové investice na ekonomické využití či zneužití pralesa půjdou přes banky jako nadnárodní, globální kapitál.

Nesporně i v minulých desetiletích docházelo k rozsáhlému vypalování deštných pralesů v Indonézii pro plantáže palmy olejné. Prokazuje se, že se ztrátou deštných pralesů následuje ztráta úrodnosti posléze i půdy samotné. Spaliny z požárů zamořují ovzduší. Příznivý vliv na koloběh vody v troposféře mizí. Ztráta deštných pralesů je nenahraditelnou ztrátou regenerace kyslíku v přírodním koloběhu Země. Na tyto akce, stimulované představou hospodářského rozvoje, ale které přinášejí zhoubné následky,  nebyl žádný výraznější ohlas G7. Ze strany Spojených států a Číny, dvou největších znečišťovatelů Země,  je to bohužel  pochopitelné.

Zahořela také sibiřská tajga. Nepochopitelná byla lhostejnost místních orgánů do doby, než ruská vláda nasadila armádní jednotky. Spekuluje se, že požár měl zakrýt rozsáhlou korupci místních státních orgánů při nelegální těžbě dřeva pro zákazníky v Číně a v Japonsku.  Shořela tajga na území srovnatelném se Středočeským krajem.

K požárům motivovaným vidinou hospodářského rozvoje dochází i v Africe.

Dochází ke znečišťování moří a oceánů civilizačními odpady včetně ropy a plastů. Na rozdíl od rozpustných chemických sloučenin, ropné skvrny a plovoucí ostrovy plastů jsou na první pohled patrné. Plochy oceánů se svým rostlinstvem a živočišstvem hrají nezastupitelnou úlohu v udržitelnosti života na Zemi. Ale kdo si na ně dělá nárok a  komu patří?

Kdo bude stanovovat, či spíše kodifikovat, prosazovat a realizovat, co jsou „radikální potřeby“,veřejně nezbytné pro globální udržitelnost života? OSN? V mnohem menších záležitostech není  snaha po kompromisu. Zejména u velmocí a u nadnárodních koncernů a bank.

Jsou to zájmy nejbohatších a tím nejvlivnějších kapitálových skupin, jejichž výlučná zisková zaměření jsou u zrodu klimatické změny s důsledky, které si politici a vůdcové národů nechtěli nikdy připustit.  I tváří v tvář hrozivé skutečnosti je přehlížejí. Svět se pokouší vyburcovat k nějaké akci za záchranu životního prostředí nordická dívka Greta Thunbergová. Jakou šanci spasit svět  může mít nová Jeanne d´Arc  po šesti staletích.

Současný model trvalého ekonomického růstu je modelem trvalé neudržitelnosti životního prostředí pro člověka – a jak se stále více prokazuje  i pro další organizmy z říše rostlinné a živočišné.   Celou situaci do krajnosti zostřuje populační exploze.

Světový ekonomický model založený na akceleraci ekonomického růstu s maximalizaci růstu HDP a maximalizacích zisků developerů, podmíněný rostoucí exploatací zdrojů, znečišťováním a soustavným ničením povrchu planety Země  a růstem GHG v atmosféře,  je pro lidstvo a planetu Zemi sebevražedný.

 

V Praze – Krči dne 31. srpna 2019

Ing. Vladimír Valenta, CSc.

Ptáme se radnice: Kdy a jak vyřešíte terasu Budějovická?

Ptáme se radnice: Kdy a jak vyřešíte terasu Budějovická?

Čtyřková radnice byla loni po mnoho měsíců odříznutá od metra. Během ledna 2018 totiž nechal jeden magistrátní odbor uzavřít terasu nad vestibulem stanice Budějovická z důvodu havarijního stavu a údajného bezprostředního nebezpečí. Cestující, kteří přijeli metrem, se tak na radnici mohli dostat jen oklikou – buď po okolních ulicích, nebo neméně složitě přes obchodní centrum DBK. Tento stav trval do poloviny října, kdy se druhý výstup z metra směrem k radnici po tlaku veřejnosti otevřel, byť v provizorních podmínkách. Průchod terasou po povrchu byl však nepřístupný až do poloviny prosince.

Zatím se jen slibuje

A jaká je dnešní situace? Terasa je na povrchu z východní části stále neprůchozí, ale ze západní (podél obchodního centra) otevřená. Vstup do metra se zúžil díky dodaným podpěrám. Nejenom samotná terasa, ale celý vestibul metra působí omšele a nevlídně. Když tál na ulicích sníh, tak zde regulérně pršelo skrz děravý strop. O tom, že celé místo potřebuje zásadní rekonstrukci, asi nepochybuje nikdo. Problémem jsou ale vlastnické vztahy. Terasa patří Hlavnímu městu Praze, ale je stavebně propojená s okolními budovami, které jsou zase ve vlastnictví soukromých osob. A dlouhé roky se zúčastněné strany nemohly dohodnout. Vedení Prahy dokonce loni ohlásilo, že terasu rovnou zbourá. Až letos v lednu došlo údajně k zásadnímu obratu.

Politici na pražské i čtyřkové radnici se pochlubili v médiích, že uzavřeli dohodu o spolupráci na opravě terasy. O náklady se podělí všechny zúčastněné strany. Ale chtěli jsme vědět přesnější informace. Právě proto vystoupil na únorovém zastupitelstvu Prahy 4 za pražskou sociální demokracii Petr Horálek a položil radním několik klíčových otázek. „Zeptal jsem se, zda bude Praha 4 jednou ze stran chystaného memoranda o spolupráci, kdy se terasa začne opravovat, kolik to bude stát přibližně peněz a kdy bude projekt hotový. Vzhledem k chlubivým výrokům pana zástupce starosty Lukáše Zichy na sociálních sítích jsem položil otázku, zda Praha 4 bude opravu rovněž financovat. Interpelace probíhaly právě uprostřed debaty o rozpočtu, takže mě zajímalo, z čeho by tyto náklady byly hrazeny,“ říká Petr Horálek, bývalý zastupitel Prahy 4.

Městská rada interpelace promlčela

A jaká byla reakce? „Čekal jsem aspoň stručnou odpověď. Buď od pana zástupce starosty Zichy, který má v kompetenci majetek, nebo od pana zástupce starosty Tibora Vansy zodpovědného za dopravu. Ale bohužel nikdo nechtěl promluvit na toto téma na mikrofon. Mám si počkat na písemnou odpověď,“ krčí rameny Petr Horálek. V jeho interpelaci se objevil i odkaz na usnesení zastupitelstva Prahy 4 z června 2011. Tehdy 37 zastupitelů požádalo Hlavní město Prahu o svěření pozemků nad stanicí metra Budějovická. Pouze kluby komunistů a Strany zelených předložený materiál nepodpořily. „Upozornil jsem pana zástupce starosty Zichu, že uvedené usnesení je stále platné. Logicky z toho plyne, že by měl dále vyjednávat s hlavním městem o správě dotčených pozemků. Potom by naše městská část měla přímý vliv na podobu a rozvoj této dopravně strategické lokality,“ doplňuje Petr Horálek.

Hlavně neprodávat terasu soukromníkovi

Na téma terasy nad stanicí metra Budějovická se objevila v únorovém čísle časopisu Tučňák ještě jedna zajímavá informace. Zatímco bývalé vedení Prahy striktně odmítalo terasu prodat, u dnešní koalice tato varianta pod stůl nepadla. „Varoval jsem v interpelaci před možností prodat jakýkoli nemovitý majetek nad stanicí metra Budějovická soukromým osobám,“ říká Petr Horálek a dodává: „V okamžiku, kdy samospráva není vlastníkem, tak ztrácí kontrolu. Varováním pro nás může být vestibul stanice metra Můstek na trati B. Tam se kvůli soukromému vlastníkovi jedné z přilehlých budov trvale uzavřel jeden výstup na povrch ze čtyř. Tohle by opravdu nebyla cesta správným směrem.“

Rozpočet Prahy 4 na rok 2019: více problémů než odpovědí

Rozpočet Prahy 4 na rok 2019: více problémů než odpovědí

Jak se čekalo, tak se i stalo. Čtyřková koalice si na únorovém zasedání zastupitelstva protlačila silou svůj návrh rozpočtu nejtěsnější možnou většinou 23 hlasů z celkových 45. Výsledková tabule sice ukázala 26 hlasů pro, ale to se jen tři zástupci opozice přehmátli a zmáčkli špatné tlačítko. Ani jeden pozměňovací návrh neprošel. Debata k tomuto bodu sice trvala téměř čtyři hodiny, ale zástupci koalice často opakovali věty z předloženého materiálu, používali fráze a mlžili (čest výjimkám). Nejdůležitější materiál z celého roku se bohužel projednával za minimálního zájmu občanů. Z řad veřejnosti vystoupil jako jediný bývalý zastupitel Petr Horálek z ČSSD. Po závěrečném hlasování bylo jasné, že na většinu položených otázek jsme se konkrétních odpovědí nedočkali.

Koalice zabila dům seniorů Hudečkova

Již popáté byla odložena realizace klíčové investice v oblasti péče o seniory – nový dům seniorů Hudečkova. Tuto investiční akci v rozpočtu Prahy 4 sice stále najdete, ale je na ni vyčleněna částka ryze formální – jen 5 milionů korun. Ještě loni to přitom bylo přes 26 milionů korun, v roce 2015 (tehdy byl již Petr Štěpánek starostou) přibližně 42 milionů a ve volebním roce 2014 dokonce 59 milionů.

„Koalice dům seniorů Hudečkova fakticky zabila. Suma pěti milionů je směšná. Sami radní v diskuzi přiznali, že projekt opět odložili, aby si údajně vyjasnili jeho potřebnost,“ říká Petr Horálek. „Starosta i zástupci Pirátů v diskuzi tvrdili, že musí nejdříve prozkoumat objem plánované vývařovny. Také zazněl argument, že možná bude stačit kapacita domova seniorů Sulická v Krči, který patří Hlavnímu městu Praze. Vtip je v tom, že politici ze Strany zelených a klubu STAN sedí v radě městské části od března 2015 a takhle se vymlouvají už čtyři roky. S žádnou úpravou projektu za tu dobu nepřišli, ačkoliv to slibovali,“ dodává Petr Horálek. Současná koaliční smlouva přitom občanům garantuje „výrazné navýšení kapacity domů, bydlení a péče o seniory“.

A proč koalice vůbec investiční akci do návrhu rozpočtu zanesla? „S projektem se pojí značné prostředky, které již byly vynaloženy na přípravu, zejména projektovou dokumentaci. Tady se už pohybujeme v řádu milionů korun. Možná mají někteří politici strach, že by pak riskovali trestní oznámení za zmařenou investici,“ vysvětluje Petr Horálek. A ještě jedna věc. Dokud koalice tenhle problém nevyřeší, nemůže přistoupit k rekonstrukci domu seniorů Jílovská na Lhotce. Toto zařízení, které slouží pouze ke krátkodobým pobytům do šesti měsíců, se dlouhodobě nachází ve velmi špatném technickém stavu.

Koupaliště Lhotka se rozšiřuje – ale pomalu

Jedním z mála bodů, kde sociální demokracie vítá návrh rozpočtu, je pokračování v projektu koupaliště Lhotka. Na letošní rok je v oblasti investic na tento účel vyčleněno téměř 20 milionů korun. „Bohužel se jedná o peníze z minulých období, takže to vlastně dokazuje, jaké má vedení naší městské části zpoždění,“ komentuje rozpočet Karel Ptáčník, předseda ČSSD na Praze 4. „Musím připomenout, že starosta Petr Štěpánek sliboval otevření koupaliště už v létě 2016 a pak v létě 2017. Nakonec se to stalo – zřejmě náhodou – tři měsíce před loňskými komunálními volbami. Navíc na koupališti stále běží jen zkušební provoz. Teď se tedy má rozjet takzvaná druhá etapa výstavby. Doufám, že se to stihne rychleji a že nebudou stříhat pásku těsně před volbami 2022,“ říká Karel Ptáčník.

Ve vystoupení Petra Horálka na zastupitelstvu také zaznělo, že to byla právě sociální demokracie, která v srpnu 2014 hlasovala pro nákup koupaliště od soukromého podnikatele, který nechal parcely zpustnout. „Připomněl jsem, že někteří současní členové rady nepodpořili nákup koupaliště, ačkoliv se touto investicí rádi chlubí. Naopak sociální demokraté v zastupitelstvu Hlavního města Prahy opakovaně hlasovali pro dotaci, která pokryla významnou část nákladů,“ komentuje Petr Horálek. Ohledně koupaliště se bohužel objevila jedna negativní zpráva v (aktuálním) únorovém časopise Tučňák. Pracovníci městské společnosti 4-Majetková prý „brutálním“ způsobem ořezali stromy v celém areálu. To není dobrý start do druhé etapy výstavby.

Chodníkový program vázne

Jedním z důležitých volebních slibů všech stran a hnutí bylo zvyšování kvality chodníků, včetně zajišťování jejich bezbariérovosti. „V tomto směru radnice za posledních několik let výrazně nepokročila. Bohužel ani letos to nebude lepší. Když se podíváte do návrhu rozpočtu, tak objem prostředků na tento účel výrazně klesá. Totéž se týká výstavby nových parkovacích míst. A důvod? Podle koalice to je špatná spolupráce s Technickou správou komunikací, tedy organizací Hlavního města Prahy, která spravuje většinu chodníků v naší městské části. Podle mě je to ale výmluva. Slyšel jsem říkat Piráty, že oni se s magistrátem domluví skoro na všem, když mají svého primátora,“ kritizuje tuto část rozpočtu Petr Horálek.

V oblasti investic v kapitole Doprava dochází v rozpočtu k meziročnímu poklesu o 23 procent. U chodníkového programu a budování parkovacích míst rozpočet oproti roku 2018 klesá dokonce o 36 procent. V absolutním vyjádření to znamená pokles o téměř 8 milionů korun. Oficiální vysvětlení zní, že „záměrem Prahy 4 je opravovat pouze chodníky ve vlastnictví městské části“.

Rostou výdaje na platy a PR

Pokud někde peníze v rozpočtu opravdu výrazně rostou, je to ve mzdové oblasti. „Nevím, zda to veřejnost postřehla, ale v současnosti máme rekordní počet uvolněných zastupitelů, které si městská část platí na plný pracovní úvazek,“ uvádí předseda místní ČSSD Karel Ptáčník. „Díky tomu meziročně vzrostou výdaje na platy o 18 procent. V korunách to dělá výdaje ve výši 21,4 milionu. Abychom byli spravedliví, jsou v tom zahrnuté i odměny pro členy komisí z řad veřejnosti,“ dodává Karel Ptáčník.

K nárůstu dochází i u časopisu Tučňák, který opozice dlouhodobě označuje za hlásnou troubu radnice. Na tento účel půjde 2,96 milionu místo loňských 2,5 milionu korun. Nárůst tak činí 18 procent. Podle důvodové zprávy za to může dražší distribuce, tedy služby České pošty. „Dražší distribuci dokážu pochopit. Ale úroveň časopisu Tučňák je příšerná. Nemluvím ani tak o kvalitě papíru jako o propagandistických textech oslavujících práci radních a záplavě fotografií usměvavých politiků,“ kritizuje Karel Ptáčník a dodává, že místo časopisu tak lidé dostávají do schránek reklamu, placenou ovšem z našich daní.

Děti se ve škole pečou pod střechou

Závěr veřejného vystoupení Petra Horálka k rozpočtu na zasedání zastupitelstva patřil budově základní školy Táborská v Nuslích. „V této škole jsem jako žák v sedmičce prožil sametovou revoluci, chodím tam pravidelně volit a asi deset let jsem zde pracoval ve školské radě. Těsně před tím, než jsem byl ze školské rady novým vedením Prahy 4 odvolán, tak si zástupci učitelů i rodičů stěžovali na velká vedra v nejvyšším patře budovy, tedy pod střechou. V červnu i v září se tam teploty šplhají ke třicítce. Když zase otevřou okna, ruší je projíždějící auta a tramvaje. Děti se tu tak doslova pečou při vyučování. Vyzval jsem tedy vedení městské části, aby v příštích letech investovalo do klimatizace, i když si uvědomuji, že to není ideální řešení. Ne každý klimatizaci dobře snáší. Jedná se ale jen o pár týdnů v roce,“ říká Petr Horálek.

V této souvislosti říká, že rada sice loni v prosinci odvolala členy školských rad, ale už se nenamáhala je o tom informovat – ani dopisem či e-mailem nebo přes sms. V době internetu a on-line komunikačních sítí je to zarážející. Obraz „otevřené a přátelské“ radnice, jak jej líčí někteří koaliční politici, tak dostává povážlivé trhliny.

V investicích se blýská na horší časy

V jedné věci se koalice a opozice na Praze 4 v oblasti rozpočtu ale shodne. Co se týče investic, bude stále obtížnější začínat velké akce. V důvodové zprávě v kapitole Rozpočtový výhled se dočteme mimo jiné, že objem kapitálových výdajů v dalších letech bude klesat s ohledem na zdrojové možnosti městské části. Nové investice budou spíše drobnějšího charakteru. Investice významnějšího charakteru budou podmíněné získáním prostředků z (evropských) fondů nebo z prostředků Hlavního města Prahy.

„Zatím dobíhají investiční akce z minulosti, takže to není na první pohled až tak vidět. Ale kromě převodů financí z minulých let jsou hlavním vlastním zdrojem pro investice převody z hospodářské činnosti. A ty dramaticky klesají. Ještě v roce 2014 byly ve výši přes 311 milionů korun, v letošním rozpočtu se už plánují jen na 65 milionů. A od roku 2021 mají trvale klesnout k 50 milionům. Pokud chce vedení radnice skutečně rozjet nějakou velkou investiční akci, má nejvyšší čas,“ upozorňuje Petr Horálek.

Naše kandidátka MČ Praha 4

Naše kandidátka MČ Praha 4

Zastupitelstvo městské části Praha 4

Česká strana soc. demokratická

Kandidát Navrhující
strana
Politická
příslušnost
Povolání Bydliště
poř.
číslo
příjmení, jméno, tituly věk
1 Bodenlos Jiří Ing. 56 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
2 Růžičková Jiřina Mgr. 66 ČSSD ČSSD pedagog Praha 4
3 Kadleček Pavel 37 ČSSD ČSSD OSVČ finance a reality Praha 4
4 Hájek Miloš 70 ČSSD ČSSD sociální pracovník, ex ředitel ÚSS Praha 4 Praha 4
5 Krejčová Dominika 56 ČSSD ČSSD podnikatelka Praha 4
6 Pešlová Libuše Mgr. 56 ČSSD ČSSD pracovník k veřejnosti Praha 4
7 Pícl Michal Ing. 32 ČSSD ČSSD projektový manažer Praha 4
8 Traub Pavel Mgr. 30 ČSSD ČSSD šéfredaktor, pracovník diplomacie Praha 4
9 Menčík Jindřich Ing. 29 ČSSD ČSSD úředník státní správy Praha 4
10 Pokorný Jan Ing. 65 ČSSD ČSSD vysokoškolský učitel Praha 4
11 Ptáčník Karel 71 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
12 Suchánek René 37 ČSSD ČSSD gastronomie Praha 4
13 Prokešová Světluše PaedDr. 59 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
14 Outrata Filip Mgr. Ph.D. 43 ČSSD ČSSD redaktor, vysokoškolský pedagog Praha 4
15 Hatina Ondřej 42 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 11
16 Miklas Jan Mgr. 41 ČSSD ČSSD politolog Praha 4
17 Soukalová Jarmila 71 ČSSD ČSSD administrativní pracovnice Praha 4
18 Johanesová Kristýna 44 ČSSD ČSSD směnárník Praha 4
19 Hanzík Daniel 46 ČSSD ČSSD OSVČ elektromechanik Praha 4
20 Černý Mikuláš 73 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
21 Kunstová Ivana 55 ČSSD ČSSD dozorčí v metru Praha 4
22 Kyslík Petr Ing. 37 ČSSD ČSSD státní úředník Praha 4
23 Malíková Vlasta 75 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
24 Koula Vladimír JUDr. Ing. 74 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
25 Kaucký Lukáš PhDr. 36 ČSSD ČSSD diplomat, historik Praha 4
26 Boška Josef CSc. 71 ČSSD ČSSD vědecký pracovník Praha 4
27 Felgrová Ilona 60 ČSSD ČSSD pedagog taneční školy Praha 4
28 Choděra Jan Mgr. 70 ČSSD ČSSD právník Praha 4
29 Lněnička Karel 81 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
30 Hess Zdeněk 51 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
31 Münz Tereza Bc. 39 ČSSD ČSSD korektorka, překladatelka Praha 3
32 Nachtigall Martin 41 ČSSD ČSSD pracovník chráněné dílny Praha 4
33 Šlapanský Ladislav 55 ČSSD ČSSD technický pracovník Praha 4
34 Vejvoda Milan Ing. 83 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
35 Frkal Jiří Ing. 68 ČSSD ČSSD úředník Praha 4
36 Šplíchal Karel 44 ČSSD ČSSD řidič Praha 4
37 Suchánek Miloslav prof. Ing. CSc. 75 ČSSD ČSSD pedagog Praha 4
38 Voldřich Hynek 75 ČSSD ČSSD důchodce Praha 4
39 Benda Petr Ing. 52 ČSSD ČSSD stavební inženýr Praha 4
40 Langer Miroslav 42 ČSSD ČSSD redaktor Praha 4
41 Beránek Jindřich Mgr. 84 ČSSD ČSSD novinář Praha 4
42 Nigrin Dagmar 45 ČSSD ČSSD na mateřské dovolené Praha 4
43 Hubička Libor 34 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
44 Horálek Petr Ing. 41 ČSSD ČSSD zastupitel Prahy 4, ekonom Praha 4
45 Kadleček František 65 ČSSD ČSSD OSVČ Praha 4
P. Traub: Strana plná vizí, ověřených praxí

P. Traub: Strana plná vizí, ověřených praxí

ČSSD za svou historii zažila mnoho vzestupů a pádů, za svůj život dokázala mnohokrát prokázat, že je stranou schopnou vládnout a přijímat úděl vládnoucí strany, rozhodovat, pracovat. Některá rozhodnutí však nebyla ta správná a někdy i lidé, kteří jinak ve svém povolání obratní zklamali, a to jak veřejnost, tak i vnitřní členskou základnu.

Jako člen, který od svých 18. let zažívá veškeré dění ve straně již druhé desetiletí musím konstatovat, že na tom ČSSD není zrovna dobře. Cítím vnitřní boj o narovnaní věci, boj o místo na slunci. Boj na demokratickém kolbišti, boj o hodnoty a o to, proč a z jakých příčin tu vlastně socdem je. Tento boj vnímám jako impulz k životu a k tomu, dokázat, že naše strana paří na radnice a magistráty, ČSSD by měla být tou stranou, která přináší témata, která jiní nevnímají a neříkají, ale zároveň by měla, a to chci zdůraznit, vědět, proč tu je a v tom samotném základu – „Jediná strana, která skutečně pomáhá lidem“ toto je to základní a dlouhodobé téma a poslání, pomáhat větším i menším skupinám, nikoliv zvýhodňovat, ale narovnávat, rozvíjet lidský potenciál.

Zajistit, že lidé mají svá práva, práva která jsou nedotknutelná, ale zároveň i lidem dát tu možnost o právech rozhodovat a utvářet takový hodnotový rámec, aby demokracie byla symbolem a funkčním organismem zároveň. Nemluvím zde jen o výchově dětí ve školách, ale o celkovém statusu společnosti. Naše vnitřní šarvátky někdy mohou znepokojit, ale výsledkem je právě ten vnitřní boj o suverenitu a o hodnoty. ČSSD v Praze přichází se zásadními tématy jako MHD zdarma a dostupné bydlení, plus mnoho dalších sekundárních, ne tak mediálně výrazných ale i přesto důležitých témat.

My na Praze 4 k tomu přidáváme například školní obědy pro děti zdarma. Jsme si vědomi, že tento primární aspekt tedy socializace děti ve společnosti ostatních dětí při jídle je nepopiratelným prvkem, který přispívá k rozvoji děti. Máme mnoho pozitivních myšlenek a je před námi mnoho práce a není to jen boj o zahloubení 5. května, těch témat je spoustu, všímáme si i drobných detailů, například jízdy na kole v parcích, kde se mezi koly proplétají malé děti, ale i opravy chodníků, které trpí když se po zásahu síťařů neupraví a máme tu jednu záplatu za druhou.

V médiích byl náš program, náš revoluční program plný vizí znegován na formu „výprodeje“, to nejsou slevy to je náš odvážný propracovaný přístup a vize společnosti. Nic totiž není zdarma, za vše se musí zaplatit, a my si připravili nástroje, jak na to. Zaleží jen na Vás, zda dáte prostor vizionářům a nebo zase nalítnete těm, kteří například v minulosti bytový fond rozprodali a teď ho chtějí vytvářet, či těm, kteří chtějí řešit dopravu, ale na úkor zeleně nedovolí kopnout do země.

Jsme strana, která skutečně pomáhá lidem.

Jsme Česká strana sociálně demokratická.

Mgr. Pavel Traub

D. Krejčová: Na kulturní politiku radnice je smutný pohled

D. Krejčová: Na kulturní politiku radnice je smutný pohled

V Branickém divadle se koná technoparty a běžně se tu ruší představení. Budova Sigmy na Spořilově marně čeká na svoje využití. Kulturní centrum Novodvorská funguje výrazně pod svoje možnosti a v jeho sousedství nadále straší rozestavěné centrum Kosmos. Tak vypadá kulturní bilance současné koalice v Praze 4 po více než třech letech vládnutí. Dala jsem si práci a prošla všechny zápisy z jednání zastupitelstva od března 2015. Sociální demokraté interpelovali radu ve věci neuspokojivé situace v Branickém divadle celkem desetkrát. Jednou to byl i navržený bod mimořádného zastupitelstva (u kterého koalice znemožnila projednání neschválením programu). Toto téma se neobjevovalo náhodou.

Utajené výběrové řízení a neplacení honorářů

Nejdříve koalici trvalo jeden rok, než vůbec dokázala Branické divadlo pronajmout. Budova byla připravená k provozu v září 2015, přesto se první představení konalo až v listopadu 2016. Pronájem divadla probíhal dokonce natřikrát. Při prvním pokusu výběrová komise zamítla všechny uchazeče. Při druhém pokusu kulturní komise – poradní orgán rady – doporučila dva zájemce. Rada si nejdříve vybrala a pak za pár minut své rozhodnutí zase zrušila. (Muselo to být bouřlivé zasedání.) Třetí pokus probíhal už za zavřenými dveřmi, tedy bez kulturní komise a bez účasti veřejnosti. Výběrová komise měla tajné složení (skládala se z politiků koaličních stran a hnutí) a doporučila v létě 2016, v době dovolených, společnost BCD CZ. Už na začátku roku 2017 se ukázalo, že tato společnost dluží městské části několik desítek tisíc za pronájem Dominikánského dvora, kde provozovala tzv. letní scénu. Ale to ještě nic nebylo. Pak začali chodit na zastupitelstvo zástupci herců a agentur a obviňovali vedení divadla z nezaplacených honorářů a autorských poplatků. Loni v listopadu dokonce sama rada schválila materiál, kde konstatuje, že v divadle se konají jen asi čtyři představení měsíčně, přičemž na většinu z nich nemá vedení divadla autorská práva. (Mimochodem, tato zpráva je tajná, nebyla zveřejněna na webu radnice. Vzpomínáte si na volební heslo Trojkoalice „Vidět starostovi pod ruku“?) V pátek 4. května se v Branickém divadle ke zděšení místních obyvatel dokonce konala technoparty, která působila nadměrný hluk do ranních hodin.

Místo rozvoje jen drobečky

Situace v Kulturním centru Novodvorská je sice klidnější, ale rozhodně ne uspokojivá. Prostory tohoto zařízení často zejí prázdnotou. Naštěstí se tu aspoň pravidelně konají zájmové kroužky a zejména o víkendech větší akce. Webové stránky centra ale nefungují, jako poslední akce se tu propaguje debata o migraci z prosince 2017. O programu se dočtete prakticky jen v Tučňáku. Z hlediska kapacity má KCN rozhodně navíc. Jsem ráda, že tu aspoň zůstalo Divadlo Zvoneček, kterému velice fandím. Ale co se stane, až radnice začne řešit velkou stavbu Kosmosu v sousedním objektu? Neuteče nám toto divadlo, jak už hrozilo dřív? Nejhorší situace ale panuje ve kdysi oblíbeném zařízení Sigma na sídlišti Spořilov. Tam se totiž nepodařilo udržet, respektive najít nového nájemce. Vedení radnice navíc nebylo schopno technicky zajistit oddělení elektrické sítě informačního centra od zbytku objektu, což ještě víc znesnadňuje pronájem. Když to tak shrnu, tak v oblasti kultury v Praze 4 fungují především Fidlovačka, Divadlo na Jezerce a Dobeška. Jenže ty byly v dobrém stavu už v minulosti, za minulých starostů a koalic. Navíc Fidlovačka se rozvíjí hlavně díky soukromému kapitálu. Suma sumárum, dávám koalici na červnovém vysvědčení za kulturu – když přimhouřím oko – čtyři minus. Pokud si občané přejí změnu, mají možnost to ovlivnit v komunálních volbách.

Dominika Krejčová (ČSSD), zastupitelka MČ Praha 4

M. Pícl: Babišova jízda vlakem bez jízdenky

M. Pícl: Babišova jízda vlakem bez jízdenky

Hnutí ANO dlouhodobě usiluje o levicové voliče. V honbě za nimi opisuje sociálnědemokratický program. Má to ale háček, program nečte celý.

Je tomu zhruba čtrnáct dní, kdy přišla vláda Andreje Babiše v demisi s nápadem od června radikálně změnit jízdné vlakem a autobusem. Studenti do 26 let i senioři nad 65 let budou moci nově jezdit se slevou až 75 procent. Předvolební programová priorita ČSSD plněná konkurenčním hnutím ANO by měla letos stát zhruba 3,26 miliardy korun. Vláda (stále v demisi!) je chce pro letošek krýt z rozpočtové rezervy. Příští rok financování zatím neřeší, přestože by se náklady na zlevněné jízdné měly vyšplhat téměř na 6 miliard korun.

Cestování veřejnou dopravou má být bezpečné, pohodlné, a především dostupné. Proto je zavedení slevy pro tyto skupiny obyvatel, jež často doplácejí na to, že v jejich obci není škola, školka či nemocnice, principiálně správně. Je ale krajně nezodpovědné plnit předvolební sliby rozpouštěním státní rozpočtové rezervy už v prvním měsíci roku. Po jeho zbytek se tak můžeme obávat například neočekávaných přírodních katastrof, pro které jsou tyto prostředky primárně alokovány. A to rozpočet na letošní rok předložila ke schválení sněmovně ta stejná vláda.

Po vlně kritiky přišel předseda vlády v demisi s návrhem, že bude případný výpadek rozpočtu krýt z takzvaných nespotřebovaných výdajů státu. To jsou peníze, které ministerstva nedokázala v průběhu předchozích let utratit. V souvislosti s tímto návrhem však vyvstává otázka, zda si předseda vlády (a bývalý ministr financí) dělá z občanů legraci, anebo navrhovanému kroku jen nerozumí. Žádný takový balík volných peněz neexistuje! A už vůbec ne 170 miliard korun, jak nakonec svůj odhad disponibilních prostředků zveličil.

Nároky nespotřebovaných výdajů jsou prostředky, které ministerstva nevyčerpají v daném rozpočtovém roce, a tuto hypotetickou úsporu si pouze účetně převedou do následujícího roku. Částka je však pouze účetním číslem na papíře a není nijak finančně kryta. Reálně tedy neexistuje. Pokud by ji chtěl daný resort v budoucnu využít, musí pro ni ministerstvo financí zajistit dodatečné krytí, tedy například vydat státní dluhopisy, čímž se logicky zvýší i zadlužení státu.

S postupným zapojováním nakumulovaných nespotřebovaných nároků počítala už Sobotkova vláda při sestavování rozpočtu na rok 2018. Ministerstva proto dala k dispozici zhruba 40 miliard korun, které uspořila a o které jim byly při sestavování letošního rozpočtu sníženy příjmy. Pokud tedy byly historicky nějaké volné a použitelné finanční prostředky z minulých let, resorty s jejich zapojením letos počítaly. Vláda v demisi je o ně ve jménu předvolebních slibů bude těžko opět připravovat.

Situace ovšem nemusí být patová. Pokud si premiér v demisi neví rady, kde na nové výdaje státu vzít, nápady může opět najít v jemu již tak známém programu ČSSD. Na všechny své sliby totiž tahle strana počítala získat dodatečné finanční prostředky. Ano, i na jízdné pro studenty a seniory.

Řízení státu neznamená jen vydávat, ale především zajišťovat dostatečné příjmy na jeho fungování. Svoji pozornost by tedy stát mohl soustředit na každoročně odcházející dividendy, které jsou ve velkém vypláceny do zahraničí. V roce 2017 šlo dokonce až o 270 miliard korun, které odtekly ze země nenávratně pryč. Průvodcem by mu v tom mohla být i vládní studie, která již v roce 2016 odhalila, že míra odlivu výnosů z České republiky je dlouhodobě přinejmenším dvakrát vyšší, než by mělo odpovídat ekonomickým předpokladům země.

Pokud tedy bude chtít premiér v demisi dál plnit program sociální demokracie, je to jenom dobře. Jen mu musí někdo dotisknout i zbylé stránky. Tam najde návod, jak vlaky a vše ostatní financovat. Aby ten náš „skvělý hospodář” nakonec nepřišel zkrátka a nestáhl nás všechny s sebou.

Ing. Michal Pícl, místopředseda OVV ČSSD Praha 4

Zdroj: Deník Referendum, 12. dubna 2018

M. Pícl: Legitimní požadavky odborů

M. Pícl: Legitimní požadavky odborů

Snížení časového fondu práce, minimální mzda 13.700 Kč – české odbory přišly před několika dny s novými požadavky do diskuze o zrychlení mzdové a pracovní konvergence se Západem.

Minimální mzda by měla pracující pohodlně udržet nad hranicí chudoby, spolu s tím pak také motivovat nepracující k hledání zaměstnání či snaze o zlepšení vlastní kvalifikace. Minulá vláda premiéra Sobotky si toto velmi dobře uvědomovala a s požadavky na její zvýšení neměla větší problém. Posledním zvýšením se dokonce přiblížila dlouho nedosažitelné hranici čtyřiceti procent průměrné mzdy.

Ač se dnes minimální mzda týká zhruba 130 tisíc českých pracujících, její pravidelné zvyšování vytváří podmínky pro větší tlak k postupnému přiblížení průměrných výdělků k úrovni odměňování ve vyspělých zemích. Stále ale máme co dohánět!

Odbory se se zaměstnavateli přou o to, jestli je konec levné práce podmínkou či překážkou konce levné ekonomiky. Jestli rozvoj ekonomiky brzdí spíše vyšší požadavky zaměstnanců pracujících na hranici chudoby, nebo zásahy do odměňování zaměstnance zaměstnavatelem od růstu minimální mzdy přes odvodové a daňové povinnosti po růst významu kolektivního vyjednávání.

Očividně se nikam nepohneme, pokud nedojde ke kompletní změně současného ekonomického modelu České republiky, který nikdy nestavěl na motivaci k modernizaci a inovacím na jedné straně a investování do vzdělání a dovednostem na straně druhé. Nynějšímu zvyšování mezd to však nebrání, protože prostor tu stále zůstává.

Podle nejnovějších analýz je česká produktivita práce na sedmasedmdesáti procentech té německé. Mzdově ale dostávají naši zaměstnanci jen třicet procent mzdy těch německých. Jestli chceme tlačit na mzdy „zdola”, minimálním mzda je účinným nástrojem, jak alespoň trochu pomoci dorovnat mzdu s produktivitou.

Otázkou zůstává, jak se k požadavku o navýšení minimální mzdy postaví současná vláda. Ta je nyní vedena mužem, jenž je – prostřednictvím svěřenského fondu – jedním z největších zaměstnavatelů v zemi, a který se nestydí ve velkém využívat odměňování svých zaměstnanců na úrovni minimální mzdy.

Koneckonců ještě dnes si můžeme vzpomenout na poslední vládní jednání o jejím zvýšení, kde se jeden ze zástupců dnes již samostatně vládnoucího hnutí neostýchal vládě navrhnout hlasování o navýšení minimální mzdy pro rok 2018 o rovných nula korun. A tak to může klidně vypadat i příště.

Údajně vysoké odvody

V české debatě pak odpůrci rychlejšího zvyšování mezd podvodně volají po snížení údajně vysokých nákladů práce. Mícháním pojmů s dojmy netrefují příčinu nízkých mezd, špatně pracují se samotným indikátorem pracovních nákladů a za tím vším skrývají ohrožení dostupnosti veřejných služeb.

Náklady práce jsou vždy tvořeny několika složkami. Odborně je lze rozdělit na přímé, patří sem náklady na mzdy a platy, a nepřímé náklady, sem patří náklady na sociální požitky, sociální výdaje, personální náklady, daně a dotace. Vždy ale za zaměstnance tvoří komplexní částku, která se ve výsledku nikterak nerozděluje a zaměstnavatel ji jednoduše platí celou.

Statisticky se umisťujeme s celkovými průměrnými hodinovými náklady práce na osmé nejnižší příčce v Evropě! Žádný přepych.

Nepromyšlené snížení odvodové části bez udání náhradního zdroje navíc ohrožuje budoucí možnost přístupu zaměstnance ke kvalitním veřejným službám, které se mimo jiné odrážejí i na kvalitě jeho života. A to by přeci nemělo být cílem nikoho. Ani zaměstnavatelů, kteří si na jejich výši stěžují nejvíce.

Kratší pracovní doba

Dalším odborářským požadavkem je nižší fond pracovní doby. Ten dosavadní se historicky poprvé snižoval před šedesáti lety. Druhá úprava proběhla v roce 1965 a poslední změna zákoníku práce týkající se například posílení flexibility zaměstnanců v zaměstnání souvisela s naším vstupem do Evropské unie. Po takové době bychom se tedy mohli jednoznačně v našich emancipačních snahách posunout opět o kus dále.

Že toto téma nesmí být ve 21. století tabu, to nám nakonec nedávno ukázali němečtí odboráři. Ve společnosti IG Metall dosáhli po sérii výstražných stávek výrazného zvýšení mezd a zároveň i snížení pracovní doby.

Největší česká odborová konfederace v návaznosti na své německé protějšky také začala tlačit na snížení fondu pracovní doby. Stranou bychom měli nechat výmluvy, že v produktivitě práce nejsme ještě na té „správné úrovni”. To jsme se za dvacet, šedesát, či sto let v produktivitě práce vážně nikam neposunuli?

V této debatě musí být pozornost věnována ale i jinému důležitému aspektu. Fenoménu doprovázející digitalizace dneška, a to je právo na nedostupnost v době, kdy zaměstnanec odejde z práce.

Už v roce 1918 byl součástí zákona o osmihodinové pracovní době výslovný zákaz pro zaměstnavatele vydávat zaměstnanci, který pracuje v jeho závodě, práci domů za tím účelem, aby se prodlužovala pracovní doba daná zákonem.

Díky dostupným technologiím jsou však dnes zaměstnanci doslova přikováni k mobilním telefonům, aby náhodou nepropásli pokyny nadřízených v jakoukoliv denní či noční hodinu. Zaměstnavatelé si díky tomu lehce zvykli vymáhat po zaměstnancích splnění úkolů zadaných i mimo standardní pracovní dobu. Zákonem stanovený oficiální konec pracovní doby tak bohužel nestaví hranice mezi práci a náš volný čas.

Pokud se tedy odboráři rozhodli bojovat za snižování pracovního fondu, neměli by zapomenout na obranu pevných hranic mezi prací a volným časem. Po jejím definitivním zbourání bude totiž volný čas pouhou lovnou zvěří. Odboráři tyto boje v minulosti vyhrávali, tak snad vyhrají i dnes.

Ing. Michal Pícl, místopředseda OVV ČSSD Praha 4

Zdroj: Deník Referendum, 3. dubna 2018 

J. Bodenlos: Parkovací zóny vznikly bez účasti opozice

J. Bodenlos: Parkovací zóny vznikly bez účasti opozice

Kdo držel v ruce minulé číslo Tučňáka, mohl zažít pořádný šok. Na obrovském prostoru, včetně titulní strany, zde vedení radnice halasně oznámilo veřejnosti definitivní zavedení zón placeného stání na významné části Prahy 4. Po několika článcích, které se na stejné téma objevovaly v Tučňáka i na webu radnice od roku 2015, nyní pan starosta Petr Štěpánek (Trojkoalice / Zelení) oznámil i termín – červenec 2018 (ačkoliv původně hovořil o začátku roku 2017). Rád bych, aby si veřejnost uvědomila, že tento projekt si vedení radnice vyjednalo s hlavním městem Prahou bez účasti opozice a bez veřejného projednání na zastupitelstvu Prahy 4.

Veřejnost na jednání rady nemůže
Uvidíte starostovi pod ruku – to slibovala Trojkoalice před minulými komunálními volbami. V případě zón placeného stání jsme ale neviděli nic. Marně ČSSD prosazovala zařazení tohoto bodu na program zastupitelstva. Předseda našeho klubu Petr Horálek podal tento návrh na řádném zasedání už 9. listopadu 2016 a pak znovu 13. září 2017. V obou případech koalice nedovolila takto zásadní věc projednat (byť napoprvé se našli tři odvážlivci z řad koalice, kteří nás při hlasování podpořili). Rada městské části se přitom materiálem o zónách placeného stání v tomto funkčním období zabývala minimálně čtyřikrát: 26. srpna 2015, 10. února 2016, 9. března 2016 a 3. května 2017. Vtip je v tom, že ani veřejnost, ani opoziční zastupitelé nemají na zasedání rady přístup – na rozdíl od bývalého starosty Pavla Caldra.
Zónami placeného stání jsem se v minulosti rozsáhle zabýval jako zástupce starosty Prahy 4. Tehdy jsem považoval za samozřejmé, že takto zásadní materiál musí být předložen po projednání v radě také do zastupitelstva. Stalo se tak na konci roku 2012 (pro hlasovalo 40 zastupitelů z 45). Projekt však „zabila“ tehdejší pražská koalice ODS + TOP 09. Současní vládci naší radnice tvrdí, že tento projekt nadále platí, že bude použit jen s jistými drobnými úpravami, což považuji za lež, v lepším případě za výsměch. Navíc, za zpožděním, které se nabalilo na zavedení zón placeného stání na Praze 4, nestojí naschvály hlavního města, ale spory mezi Stranou zelených a ODS ve čtyřkové koalici.

Budeme připomínat sliby
Vlastně je to typické. Radnice si nasadila masku transparentního a veřejnosti naslouchajícího kamaráda, ale ve skutečnosti před lidmi hlasitě zabouchla dveře. Pan starosta se chlubí, že otevřel zasedání komisí veřejnosti (ve skutečnosti tak učinila ještě předchozí koalice hlasy jak Trojkoalice, tak ČSSD a TOP 09), přitom klíčová rozhodnutí se přesunula za zavřené dveře rady a kanceláří. Některé důležité komise se scházejí sporadicky. Například komise pro dopravu se loni i předloni sešla jen dvakrát, komise pro obnovu koupaliště Lhotka zasedala naposledy v květnu 2016. Další klíčové téma – regulace hazardu – se opět zakázalo zastupitelům k veřejné diskuzi. Ačkoliv si rada odhlasovala, že chce zachovat na Praze 4 sedm kasin, dnes se pan starosta chlubí, že prosadil nulovou toleranci vůči hazardu. (Návrh ve skutečnosti na hlavním městě podal Lukáš Kaucký z ČSSD.)
A co bude s dalšími sliby pana starosty vůči veřejnosti? Kdy se konečně začne mluvit o koncepci privatizace bytového fondu? Kdy bude zveřejňovat materiály do rady na internetu před jejím zasedáním? Kdy prosadí na Praze 4 jeden volební obvod, jak sliboval v minulých senátních volbách? A kdy prosadí zóny placeného stání na celém území Prahy 4, včetně Braníka a Hodkoviček, jak navrhoval na zastupitelstvu v roce 2012? Vážení občané, nenechte se prosím oklamat propagandou v Tučňáku.

Jiří Bodenlos, zastupitel ČSSD Praha 4

Článek vyšel v časopise Tučňák 03/2018

P. Horálek: Uzavření vestibulu metra Budějovická

P. Horálek: Uzavření vestibulu metra Budějovická

Přišlo to prý jako blesk z čistého nebe. Uprostřed ledna autorizovaný technik hlavního města Prahy zjistil při kontrolní prohlídce závažné poškození zastřešení jižního vestibulu stanice metra Budějovická. Následně příslušný magistrátní odbor údajně musel neprodleně terasu uzavřít z důvodu ochrany zdraví a životů lidí. Starosta Prahy 4 Petr Štěpánek pak vyjádřil v tiskové zprávě rozhořčení, že o tom nebyl informován dopředu a požádal o co nejrychlejší provedení oprav a otevření pasáže. Nebo to bylo jinak?

O havarijním stavu zastřešení víme od roku 2010. Právě proto zastupitelstvo Prahy 4 v červnu 2011 požádalo hlavní město o svěření dotčených pozemků, aby naše radnice mohla přímo ovlivňovat rozvoj vestibulu metra. Z přítomných 40 zastupitelů hlasovalo 37 pro – pouze Strana zelených se zdržela, a to včetně dnešního starosty Petra Štěpánka. Podle zápisu ze schůze chtěli „zelení“ zastupitelé nejdříve uspořádat veřejnou debatu o tom, jaké plány a představy městská část s prostorem má. Od listopadu 2014 je ale pan starosta ve funkci. Co pro opravu pasáže od té doby udělal? Vždyť on je nejenom nejvyšším politickým zástupcem městské části, ale rovněž klíčovým člověkem ve vedení hlavního města – jako předseda koaličního klubu Trojkoalice má přístup na každé zasedání pražské rady.

Ono je snadné celý problém „odhodit“ na příslušného pražského radního odpovědného za nemovitý majetek (od roku 2010 to byli Alexandra Udženija z ODS, Jan Vašíček z TOP 09 a dnes Karel Grabein Procházka z Hnutí ANO 2011). Ale v komunální politice často platí, že co si městská část na hlavním městě nevybojuje, to pak ani nemá. Intenzivně ve mně sílí pocit, že ve věci stanice metra Budějovická současné vedení Prahy 4 minulé tři roky prospalo.

Ing. Petr Horálek,
předseda klubu zastupitelů ČSSD Praha 4

Zveřejněno 1. 3. 2018 v měsíčníku Vaše 4.